Callisto je měsíc posetý krátery má průměr 4 800 km. Povrch připomíná náš Měsíc. Na rozdíl od Měsíce jsou krátery Callista ledové nikoliv skalnaté. Největší kráter Valhalla měří v průměru 300 km.

Základní popis
Callisto je druhý největší Jupiterův měsíc, třetí největší ve sluneční soustavě a je přibližně stejně velký jako Merkur. Obíhá na oběžné dráze, která se nachází až za hlavním radiačním pásem Jupitera. Callisto je ve sluneční soustavě nejhustěji pokryt krátery. Jeho kůra je velmi stará a pochází z doby před 4 miliardami let, tedy krátce po vzniku sluneční soustavy. Na povrchu Callisto se nám nepodaří nalézt žádné objemné hory. To je pravděpodobně následkem ledové povahy jeho povrchu. Impaktové krátery a přidružené soustředné kruhy, to jsou jevy, které můžeme na povrchu Callisto najít. Větší krátery byly vyhlazeny tokem ledové kůry. Na Callisto můžeme nalézt dva obrovské soustředné kruhy, impaktové pánve. Největší z nich je Valhalla. Má světlou středovou oblast, která má v průměru 600 km a její kruh dosahuje 3 000 km v průměru. Druhá impaktová pánev je Asgard. Měří v průměru přibližně 1 600 km. Callisto má z Galileových měsíců nejmenší hustotu, 1 860 kg/m3. Z posledních pozorování provedených kosmickou sondou Galileo se zdá, že se Callisto skládá z kůry, která je přibližně 200 km silná. Pod kůrou je možná více než 10 km silný slaný oceán. Pod oceánem je neobvyklý vnitřek, který není zcela jednotný a ani se dramaticky nemění. Před Galileem se vědci domnívali, že nitro Callista nebylo diferencované, ale data z Galilea naznačují, že nitro je složené ze zhuštěné skály a ledu. Meteority dělají v kůře Callista otvory a způsobují to, že se voda rozptýlí po povrchu, kde tvoří světlé paprsky a kroužky okolo kráterů. U Callisto není známa atmosféra.

Struktura
Callisto byl před letem kosmické sondy Galileo považován za neaktivní měsíc - téměř "špalek" ze skály a ledu. Nedávno získaná data z kosmické sondy Galileo prozradily překvapující výsledky a to, že by Callisto mohl mít slaný oceán, který leží pod jeho ledovou kůrou. Callisto je ve sluneční soustavě nejhustěji pokryt krátery. Jeho otlučený povrch leží na svrchní ledové vrstvě (zobrazená jako bělavý pás), která je přibližně 200 km silná. Povrch je velice starý a vznikl v době před 4 miliardami let, v době, kdy se utvářela sluneční soustava. Čerstvá data z Galileo naznačují, že pod kůrou leží oceán, který je označen pomocí modrého pásu. Hloubka oceánu pravděpodobně přesahuje 10 km. "Nová data zajisté naznačují, že je cosi skryté pod povrchem Callisto a že to něco může velmi dobře být slaný oceán", řekla Dr. Margaret Kivelson, profesorka kosmické fyziky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Předpoklad oceánu přišel ze studování magnetického pole okolo Jupitera a jeho měsíců. Bylo zjištěno, že magnetické pole Callista se mění (proudí v různých směrech v různé době) v reakci na pozadí magnetického pole vytvářeného Jupiterem. Pod oceánem má Callisto pravděpodobně zvláštní vnitřek, které není zcela jednotný a ani se dramaticky nemění. Před Galileem se vědci domnívali, že nitro Callista nebylo diferencované, ale data z Galilea naznačují, že nitro je složené ze zhuštěné skály a ledu.

---

---