Titan je největší z 62 dosud známých měsíců planety Saturn a po Ganymedu druhý největší měsíc v celé planetární soustavě. Objevil jej holandský fyzik a astronom Christiaan Huygens v roce 1655. Pojmenován byl po Titánech, dětech Urana – boha nebes a Gaie – bohyně Země (Saturn byl nejmladším z Titánů).

Základní popis
Je větší než planeta Merkur (jeho průměr činí 5150 km), oproti Merkuru má však mnohem menší hustotu. Jde o diferencované těleso se silikátovým jádrem a kůrou tvořenou vodním ledem - za teplot kolem -180° je led tak tvrdý jako nerosty na Zemi. Titan má také hustou atmosféru převážně z dusíku a metanu, jejíž tlak na povrchu je o 60% vyšší než v pozemských podmínkách. Podle nejnovějších poznatků se zdá, že zde existuje síť kanálů a dokonce i jezer, ve kterých proudí kapalné uhlovodíky, a rozvíjí se také vulkanická činnost (tzv. kryovulkanismus). Mezi největší jezera či moře na povrchu patří Kraken Mare, který leží na severní polokouli. Svou mateřskou planetu oběhne Titan jednou za 16 dní ve vzdálenosti 1,2 milionu km. Podle analýzy odražených radiových signálů se zdá být pravděpodobné (což již dříve naznačovaly teoretické studie), že pod povrchem je ukrytý globální oceán vody s příměsí čpavku.


Sonda Huygens
14. ledna 2005 na povrchu Titanu hladce přistála sonda Huygens, pojmenovaná po objeviteli Titanu. Mateřská sonda Cassini ji nesla k Saturnu 7 let. Jedná se dosud o nejvzdálenější přistání umělé sondy v dějinách, operace probíhala téměř 10 astronomických jednotek od Země. Přesto, že se jednalo primárně o atmosférickou sondu, pracovala ještě déle než hodinu po přistání na povrchu měsíce a předávala přes svou mateřskou sondu Zemi informace a data. Na podzim 2013 NASA oznámila příjem dat ze sondy Cassini, která dosvědčuji na Titanu existenci molekul propanu či propylenu, základů plastů.


Atmosféra
Na Titanu je to plně vyvinutá atmosféra, která obsahuje víc než jen stopy plynů. Její tloušťka je odhadována na 200 až 800 km. Atmosféra Titanu je na většině vlnových délek neprůhledná a znemožňuje tak z dálky pozorovat odrazové spektrum povrchu měsíce. Zamlženost atmosféry bylo i příčinou chyb v odhadu jeho průměru. Atmosféra obsahuje 98,4 % dusíku, a je tak ve sluneční soustavě kromě zemské jediná na dusík bohatá. Dále je z 1,6 % složena z metanu a stopového množství dalších plynů jako vyšší uhlovodíky (například etan, butadiin, propin, etin, propan), kyanoacetylén, kyanovodík, oxid uhličitý, oxid uhelnatý, dikyan, argon a helium. Oranžová barva atmosféry viditelná z kosmu musí být způsobena nějakými jinými složitými látkami zastoupenými v malých množstvích, nejspíše tholinem. Má se za to, že uhlovodíky se tvoří v horních vrstvách atmosféry při reakcích metanu rozloženého ultrafialovým zářením Slunce. Titan nemá žádné magnetické pole a na své oběžné dráze se někdy dostane mimo Saturnovu magnetosféru, kdy je jeho atmosféra vystavena přímým účinkům slunečního větru. V něm se některé molekuly horní atmosféry ionizují a jsou odnášeny pryč. V listopadu 2007 zde byly objeveny záporné ionty o hmotnosti desetitisícinásobku hmotnosti vodíku v Titanově armosféře. Vědci se domnívají, že ty padají níž a vytvářejí oranžový závoj zahalující Titanův povrch. Jejich složení je zatím neznámé, ale předpokládá se, že jde o tholin, který může být základem tvorby složitějších molekul, například polycyklických aromatických uhlovodíků.

---

---