Měsíc je jen 384 000 km od Země Je to zatím jediné těleso ve vesmíru, na kterém přistáli lidé.Měsíc nemá žádný vzduch, žádnou vodu a žádné počasí. Na jeho povrchu je mnoho pohoří, krátery, tmavé oblasti zvané moře ze ztuhlé lávy a vrstvy prachu.

Povrch Měsíce
Měsíc nemá atmosféru. Jeho obloha je vždy černá, i za denního světla, protože zde není vzduch, který by světlo rozptyloval a vytvářel modrou oblohu jak ji známe ze Země. Na Měsíci je naprosté ticho, protože zvukové vlny se nemohou šířit vzduchoprázdnem. Povrch Měsíce je zbrázděn krátery od meteoritů, pohořími a mořemi ze ztuhlé lávy.

Fáze Měsíce
Každý měsíc oběhne náš Měsíc zeměkouli a pozorovatelé na Zemi mohou vidět úplný cyklus měsíčních fází. Tvář měsíce se mění každou noc, od srpku pres úplněk a zase k srpku. Měsíc také dvakrát denně způsobuje mořský příliv a odliv. Měsíc svítí jen odraženým světlem ze Slunce, a tak je pokaždé osvětlena ta jeho polovina, která je otočena ke Slunci, a ta druhá zůstává temná.Fáze Měsíce se mění v závislosti na jeho poloze. Celý cyklus fází se opakuje po 29,53 dne.

Slapové jevy
Vzájemná gravitační síla způsobuje na obou tělesech tzv. slapové jevy, (animace) které jsou na Zemi představeny ve formě přílivu a odlivu. Dvakrát denně se hladina oceánu zvýší a poklesne. Každý den se príliv a odliv opozdí asi o 50 minut (důsledek oběhu Měsíce kolem Země) Když jsou Slunce a Měsíc v jedné přímce jejich gravitační přitažlivost působí ve stejném smeru, sčítá se a příliv je vyšší než průměrný (skočný príliv). Nízký (hluchý) příliv nastane pokud je Měsíc kolmo na přímku Země – Slunce, gravitacní síly Slunce a Měsíce se potom odečítají. Dokonce i pevná cást Země se nepatrně protahuje v důsledku slapového působení Měsíce. Změna dosahuje asi 30 cm. Na oplátku Země působí změnu tvaru Měsíce asi o 40 cm. Slapy způsobují tření mezi zemským povrchem a oceány a zpomaluje zemskou rotaci. Naše dny se pomalu prodlužují rychlostí asi 0,002 s za století. Důkaz tohoto zpomalování byl nalezen u určitého druhu korálu rostoucího způsobem zanechávajícím v něm každý den jemné předěly. Studiem fosílií korálu starých 400 milionů let zjistili geologové, že v té době měl rok více jak 400 dní, každý v délce 22 hodin. Ješte starší fosílie dokazující, že před zhruba 2 miliardami let trval den jen 10 hodin! Působení slapových sil mezi Zemí a Měsícem způsobuje také tento jev: Měsíc ukazuje Zemi stále stejnou tvář - jeho doba rotace je shodná s dobou oběhu. Malé výchylky na jeho dráze umožnují vidět až 59 % povrchu Měsíce. Měsíc také svůj oběh zrychluje. Výsledkem je, že se stále od Zeme vzdaluje rychlostí 4 cm za rok.



Struktura a Atmosféra
Uvnitř Měíce nalezneme kůru složením podobnou žule, plášt tvořený tmavšími horninami, částečně natavenou oblast kolem jádra a zcela uvnitř jádro pravděpodobně železné. Rovník měsíce je nakloněn o 5,1 úhlových stupňů. Otočí se jednou za 27,3 dne ( za stejnou dobu oběhne Zemi ). Měsíc je bez atmosféry. Není dostatečně hmotný na to aby si udržel vzduch.

Průzkum Měsíce
První člověkem vyrobený předmět, který dosáhl Měsíce, byla automatická sovětská sonda Luna 2, která na něj dopadla 4. září 1959 ve 21:02:24 Z. Odvrácená strana byla poprvé vyfotografována 7. října 1959 sovětskou sondou Luna 3. Luna 9 byla první sondou, která měkce přistála na Měsíci a 3. února 1966 přenesla obrázky měsíčního povrchu. Prvním umělým satelitem Měsíce byla sovětská sonda Luna 10 (odstartovala 31. března 1966). Členové posádky Apolla 8, Frank Borman, James Lovell a William Anders, se 24. prosince 1968 stali prvními lidmi, kteří na vlastní oči viděli odvrácenou stranu Měsíce. Lidé poprvé přistáli na Měsíci 20. července 1969, čímž vyvrcholil studenou válkou inspirovaný vesmírný závod mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými. Prvním mužem kráčejícím po měsíčním povrchu byl Neil Armstrong, velitel americké mise Apollo 11. Posledním člověkem, který stál na Měsíci, byl Eugene Cernan, který v rámci mise Apollo 17 kráčel po Měsíci v prosinci 1972.



Hlavním cílem letu Apolla 11 bylo doletět k Měsíci, přistát na jeho povrchu a bezpečně se vrátit na Zemi. Tím by byl splněn úkol vytyčený 25. května 1961 prezidentem Spojených států Johnem F. Kennedym: Do konce desetiletí dopravit astronauty na Měsíc a bezpečně je vrátit na Zemi.[2] Posádka dostala i několik vedlejších úkolů. Přivézt vzorky měsíčního materiálu, umístit na povrchu Měsíce televizní kameru a uskutečnit několik vědeckých experimentů – provést měření toku slunečního větru pomocí hliníkové fólie zachycující částice; zanechat zde laserový koutový odražeč k přesnému měření vzdálenosti Země–Měsíc a seismometr.[2]

Údaje o Měsíci

průměr	3 476 km
prům.vzdálenost od Země	384 400 km
rychlost oběhu kolem Země	1,02 km/s
oběh Země (1 měsíc)	27,3 dne
otáčka kolem vlastní osy	27,3 dne
od novoluní k novoluní (1 den)	29,5 dne
hmotnost	7,35.1022 kg
průměrná hustota	3340 kg.m-3
povrchová přitažlivost	1,57 m.s-2
povrchová teplota	-155 až +105 stupňů C
úniková rychlost z planety	2,351 km.s-1
inklinace (sklon) roviny oběžné dráhy	5,14 °
výstřednost oběžné dráhy	0,05
magnituda v opozici	-12,7

---

---