|
|
|
|
|
Menu
Reklama
Vesmírné stanice
AONN.cz
Spřátelené Weby
|
Pluto
Na okraji naší sluneční soustavy tvoří Pluto a Charon dvojplanetu. Je zde také množství těles zbylých po vytvoření sluneční soustavy. Trpasličí planeta byla pojmenována po římském bohu podsvětí. Byl to návrh malé holčičky z Anglie. Její dědeček působil na Oxfordu a návrh předložil svým přátelům v USA, kteří ho poté schválili. Do 24. Srpna 2006 bylo drobné Pluto považováno za devátou planetu sluneční soustavy, od tohoto data se přesunulo mezi trpasličí planety.
Po objevení planety Neptun vědci zjistili, že odchylky v oběžné dráze Uranu neodpovídají matematickému modelu s planetou Neptun. Opět tedy začal hon na další, devátou planetu sluneční soustavy. Objevil ji v roce 1930 mladý astronom na Lowellově observatoři v Arizoně Clyde Tombaugh. Průměr Pluta činí pouze 2324 km. Má velmi protáhlou dráhu, která místy kříží dráhu Neptuna, se kterým se Pluto dělí o poslední místo sluneční soustavy. Pluto má oběžnou dráhu 248 pozemských let. Tato trpasličí planeta má velmi rozdílnou oběžnou dráhu, než planety sluneční soustavy, které obíhají po téměř kruhových drahách. Má nakloněnou dráhu, která s ekliptikou (průsečnice, v níž rovina dráhy Země kolem Slunce protíná nebeskou sféru) svírá úhel víc jak 17 °. Z tohoto důvodu je v určitém úseku blíže Slunci, než poslední planeta sluneční soustavy, Neptun. Do budoucnosti je jeho dráha chaotická, je to způsobeno jeho malou hmotností a tudíž velkou ovlivnitelností. Jeho dráhu mohou narušit i poměrně malé vlivy. Pravděpodobnost jeho oběhu lze odhadnout na pár miliónů let dopředu, ale pokud bychom mluvili o desítkách miliónů let, pak bychom o jeho letu mohli pouze spekulovat. I když zdánlivě vypadá, že oběžná dráha Pluta protíná dráhu Neptunu, tak se k sobě ve skutečnosti nikdy nepřiblíží tak, aby se tato tělesa srazila. Jednak se jejich dráhy nekříží a také existuje mnoho dalších faktorů, které jejich srážku vylučují. Jedním z důvodů jsou různé časy oběhů kolem Slunce. Trpasličí planeta má osu rotace podobně nakloněnou jako třeba Uran. Svírá úhel 120 ° vůči své dráze, jakoby leží na boku. Pluto na rozdíl od planet sluneční soustavy rotuje opačným směrem. Důležité objevy
Teorie o původu Pluta Astronomové dlouho tápali o původu tohoto tělesa. Jednou z hypotéz byla teorie, že Pluto byl kdysi měsícem Neptunu, ale jelikož se Pluto k Neptunu nikdy nepřibližuje, tak tato teorie byla vyvrácena. Od roku 1992, kdy astronomové začali postupně nalézat tělesa podobající se Plutu, dospěli k závěru, že planetka pochází k největším tělesům tvz. Kuiperova pásu. Stejně jako jiné objekty pocházející z tohoto pásu, má Pluto některé rysy podobné kometám, pro které je Kuiperův pás jedním místem vzniku. Údaje o Plutu
Povrch a struktura
Kvůli nižší jasnosti a malému úhlovému průměru je k pozorování Pluta nutný dalekohled o minimálním průměru zrcadla 20 cm. Vzhledem výrazné vzdálenosti Pluta od Země je velmi obtížné provést detailní průzkum. V 80. letech 20. století byla snaha o první vyobrazení povrchu Pluta. Pozorovaly se a měřily změny jasnosti systému Pluto-Charon. V momentě zakrytí jasnější části povrchu planetky Charonem byla změna jejich jasnosti znatelnější, než když měsíc zakryl tmavší část Pluta. Tato data byla počítačově zpracována a vytvořila se mapa jasnějších a tmavších částí planetky. Současná nejpodrobnější mapa Pluta je tvořena snímky z Hubblova vesmírného teleskopu (HST). Mají zatím největší rozlišení a ukazují znatelně více podrobností, než první pořízená mapa. Ale nebude tomu tak dlouho, neboť 14 července 2015 kolem Pluta proletěla vesmírná sonda New Horizons. Vzhledem ke vzdálenosti této planety se budou shromažďovat data ze sondy celkem 16 měsíců. Podle snímků HST se dá nyní usuzovat, že povrch Pluta je velmi rozmanitý, co se týče jasnosti i barvy. Barvy se mění z černé, na tmavě oranžovou až bílou. Jeho zbarvení se postupem času proměňuje. Souvisí to zřejmě se sublimací některých chemických prvků 
Spektroskopická analýza prokázala 98% dusíkového ledu obsaženého na povrchu Pluta, se stopami methanu a oxidu uhelnatého. Přičemž na části Pluta, která je převrácená k Charonu, se vyskytuje více methanového ledu a na části obrácené je více dusíku a oxidu uhelnatého. Přístroj Cosmic Origins Spectograph na HST odhalil, že na povrchu planetky musí být nějaké látky, které mají za následek zvýšené absorpce ultrafialového záření. Jednou z možností jsou složité molekuly uhlovodíků či nitrilů, které mohou vznikat při interakci slunečního záření se zmrzlým methanem, dusíkem a oxidem uhelnatým. Tyto látky pak můžou zapříčiňovat mírně načervenalý odstín Pluta. Z poznatků pořízených Hubblovým vesmírným teleskopem experti usuzují, že průměrná hodnota hustoty pluta se pohybuje v rozmezí 1,8 a 2,1 g/cm3. Lze předpokládat, že trpasličí planetka má diferencovanou vnitřní strukturu. V takovém případě by se kamenný materiál shromažďoval v hustějším jádře a byl by obklopen ledovým pláštěm. Jádro nejspíš tvoří 70% průměru Pluta. Možné je, že střed nadále zahřívá okolí, a tak je mezi jádrem a pláštěm podpovrchový oceán z tekuté vody. Odhadovaná hmotnost Pluta je 1,3x1022 kg, což je pouze 0,2 procenta hmotnosti Země. Po průletu sondy New Horizons byla stanovena velikost průměru planetky 2370 ± 20 km. Tento průměr řadí Pluto na pozici největší známé trpasličí planety. detailní snímek povrchu planetky Pluto Atmosféra Pluto má tenkou atmosféru tvořenou dusíkovou vrstvou s malou příměsí methanu a oxidu uhelnatého. Tyto prvky jsou do atmosféry uvolňovány z povrchu Pluta. Atmosférický obal sahá zhruba do výše 60 km a nad povrchem se atmosférický tlak pohybuje v rozmezí 6,5 až 24 mikrobarů. Na atmosféru Pluta má nejspíše výrazný vliv jeho oběžná dráha. Předpokládá se, že čím dál se Pluto vyskytuje od Slunce, tím více se uchycují zmrzlé plyny z atmosféry na jeho povrchu. Naopak tomu je, když je trpasličí planeta nejblíže Slunci. Povrch Pluta se začne zahřívat a zmrzlé plyny se začnou uvolňovat do atmosféry. Methan patřící mezi skleníkové plyny způsobuje větší teploty ve vyšších sférách atmosféry. V 10 km nad povrchem Pluta je zhruba o 36 stupňů vyšší teplota, než těsně nad povrchem. Větší koncentrace methanu je právě nad povrchem. I když je to druhý nejběžnější plyn atmosféry této trpasličí planety, jeho množství činí zhruba 0,5%. O existenci atmosféry Pluta se poprvé zmínili astronomové z Wiseovy observatoře v Izraeli, kteří pozorovali zákryt jedné hvězdy Plutem. Původně čekali, že hvězda zmizí okamžitě, ale tak se nestalo. Hvězda začala zhasínat postupně. To vědce vedlo k dalšímu pozorování podobného zákrytu roku 1988, které se někdy považuje za první důkaz atmosféry u tohoto tělesa. Po průzkumu sondy New Horizons v roce 2015 vědci dospěli k názoru, že na této planetce dochází ke klimatické změně. Z astronomického hlediska tato planetka částečně leží v tropické oblasti. 
Pluto má celkem pět známých satelitů, z nichž největší a zároveň první objevený je Charon. Objevil ho americký astronom James Christ. Další čtyři měsíce (Nix, Hydra, Kerberos, Styx) objevil HST Pluto Companion Search Team. Team americké NASA pozoroval Pluto z Hubblova vesmírného dalekohledu. Oproti jiným systémům obíhají měsíce Pluto ve velké blízkosti. Pluto a jeho satelity (seřazeny podle vzdálenosti od barycentra)
Charon, měsíc Pluta, je pouze dvakrát menší než mateřská planeta. Proto lze tento systém považovat spíše za dvojplanetu. Obě planety na sebe vzájemně působí. Charon v důsledku působení zpomalil svou rychlost otáčení na dobu, která je přesně rovna oběžné době kolem Pluta (stejně jako Měsíc Země). Pluto však také zpomalilo svou rotaci, takže je také shodná s dobou oběhu Charonu. V důsledku toho jsou obě tělesa k sobě neustále přivrácena stejnou stranou a při pohledu z jednoho z nich se to druhé těleso nachází na obloze ve stále stejné pozici a na odvrácené straně není šance ho někdy spatřit. Pluto se také vychyluje ze své dráhy kolem Slunce. Obě součásti planetárního systému tak obíhají kolem společného gravitačního středu. 
Průzkum Pluta Sonda Voyager 1 měla jako první možnost prozkoumat Pluto, k tomu ovšem nedošlo a výzkumný tým dal přednost Saturnovu měsíci Titanu. Druhá sonda Voyager 2, která zamířila do vnějších oblastí sluneční soustavy, se také ani zdaleka k Plutu nepřiblížila. V posledním desetiletí 20. století se zrodil plán na stvoření sondy určené přímo k průzkumu Pluta, nakonec nebyl tento projekt uskutečněn z rozpočtových důvodů. Po tomto zmařeném plánu se začala rodit vesmírná sonda s názvem New Horizons, která 19. ledna 2006 byla vyslána na svou misi k Plutu. Dokument mise na Pluto New Horizons Americká sonda, která je určená k průzkumu Pluta, jeho měsíců a dalších transneptunických těles. New Horizons je první expedicí nového programu NASA New Frontiers. Sonda od svého vypuštění do příletu k Plutu 14. července 2015 urazila skoro 4,9 miliard kilometrů. Bylo pořízeno obrovské množství vědeckého materiálu, které bude během 16 měsíců odesláno na Zemi ke zpracování. 
Sonda má tvar nepravidelného šestibokého hranolu o rozměrech základny 2,7m x 1,8m a výšce 0,7m. Elektrickou energii sondě dodává radioizotopový termoelektrický generátor RTG. Zdrojem energie je 11 kg oxidu plutoničitého 238PuO2. Sonda je vybavena 8 vědeckými přístroji:
Sonda je řízena procesorem typu Mongoose V. Nejblíže trpasličí planetě proletěla sonda ve vzdálenosti 12 500 km 14. července 2015 v 11:49:57 greenwichského času. Kolem Charonu proletěla ve vzdálenosti cca 27 000 km. V době největšího přiblížení přístroje pořídily snímky s rozlišením až 25 m/pixel, čtyřbarevnou celkovou mapu viditelné strany s rozlišením 1,6 km, celkovou infračervenou spektrální mapu s rozlišením 7 km/pixel a pro vybrané oblasti až na méně než 100 m/pixel. Nejcennější data jsou odesílána přednostně, aby se v případu nečekané poruchy sondy zabránilo jejich ztrátě. |
Sluneční soustava
Citáty
Ženy přes 50 nemají děti, protože by je někam odložily a pak zapomněly kam.
Reklama
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
©Ofrii 2012 - kontakt
     | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
