Merkur je nejblíže Slunci ze všech planet Sluneční soustavy. Povrch této malé planety je kamenitý a pokrytý krátery. Teploty na jeho povrchu dosahují až 400 stupňů celsia.

Oběžná dráha
Oběžná dráha Merkuru je blíže k Slunci než kterákoliv jiná planeta. Z toho důvodu se jeví na obloze velmi blízko Slunce. Lze ho zahlédnout jen po západu nebo těsně před východem Slunce. Pozorování Merkuru ztěžuje také jeho veliká rychlost (1,6 x větší než oběžná rychlost Země), kterou má ze všech planet největší – rychlost oběhu se s vzrůstající vzdáleností zmenšuje. Merkur se otočí kolem své osy jednou za 59 dní (pozemských) ovšem od východu k východu Slunce nad Merkurem je třeba 176 dnů! Jeden rok (oběh Merkuru kolem Slunce trvá přibližně 88 pozemských dnů. Na Merkuru jsou tedy častější narozeniny než východy Slunce! V důsledku dlouhých dnů na Merkuru se povrch zahřívá až na 430 °C. Merkurova oběžná dráha není přesná kružnice, planeta se pohybuje po elipse, která je poměrně protáhlá. Vzdálenost Merkuru od Slunce se pohybuje od 46 do 70 miliónů kilometrů.

Povrch Merkuru
Při pohledu na Merkur dalekohledem nejsou vidět žádné detaily povrchu protože je příliš daleko. V letech 1974 a 1975 pořídila kosmická sonda Mariner 10 snímky z většiny Merkurova povrchu. Na snímcích je vidět nehostinný svět připomínající náš Měsíc. Dlouhé zvrásněné horské hřebeny, krátery po meteoritech a povrchové trhliny méně než 100 m široké. Povrch Merkuru svědčí o tom, že byl v minulosti často bombardován meteority stejně jako ostatní planety Sluneční soustavy. Protože však na Merkuru není téměř žádná atmosféra ani aktivní sopečná činnost zůstává povrch Merkuru takový jaký byl před 4 miliardami let. Jedna z posledních srážek způsobila také obrovský kruhový útvar na povrchu planety – pánev Caloris, která má průměr 1300 km.

Tento náraz způsobil velká zemětřesení a trhliny v půdě. Přesně naproti pánvi Caloris se nachází pásmo nízkých kopců, které jsou způsobené seismickými vlnami, které proběhly celou planetou. Dlouhé horské hřbety i několik km vysoké vznikly při velkém ochlazení, které následovalo po vzniku planety. Ochlazení vyvolalo smrštění jádra až o 4 km a zkrabacení povrchu.

Celý povrch Merkuru na animaci sondy Messenger

Důležité objevy

7.11.1631	astronomové poprvé pozorují přechod Merkuru přes kotouč Slunce
1965	doba otáčení kolem osy 58,65 dne změřena radarem.
1974 - 1975	kosmická sonda Mariner 10 pořizuje první snímky povrchu.
1985	V atmosféře zjištěn sodík
2008	První podrobné mapování planety sondou Messenger (start 2004, průlety 2008, 2009)
2011	Sonda Messenger navedena jako první družice na oběžné dráze kolem Merkuru

Struktura
Sonda Mariner 10 objevila, že i Merkur má magnetické pole i když velmi slabé. Na Zemi magnetismus způsobují elektrické proudy v jádře. Merkur se ale otáčí příliš pomalu než aby mohl generovat magnetické pole. Zbývá jediné vysvětlení. Uvnitř Merkuru se nachází obrovské železné jádro s příměsí zinku, které je pokryto skalnatým pláštěm a kůrou.

Atmosféra
Planetu obaluje velmi tenká atmosféra složená převážně ze sodíku 42%, který uniká z rozžhavených skal. Merkur také zachytil menší obláčky vodíku, helia 42% a kyslíku 15%.

Dokument planety Merkur a Venuše


Údaje o Merkuru

průměr	4878 km
prům.vzdálenost od Slunce	57 910 000 km
rychlost oběhu kolem Slunce	47,89 km/s
oběh Slunce (1 rok)	87,97 dne
otáčka kolem vlastní osy	58 dnů 16 h
od východu k východu (1 den)	167 dnů
hmotnost	3,303*1023 kg
průměrná hustota	5430 kg.m-3
povrchová přitažlivost	2,78 m.s-2
povrchová teplota	-173 až +427 stupňů C
úniková rychlost z planety	4,44 km.s-1
inklinace (sklon) roviny oběžné dráhy	7,004 °
kulatost	?
výstřednost oběžné dráhy	0,21
magnituda v opozici	-1,9

---

---